Do sklepa s Máňou! (9.9.2006)     Pro neznalé čtenáře hned z úvodu vysvětlím, že termín „Do sklepa s Máňou“ není žádné surové zavlečení nevinné dívčiny do podzemních útrob domu, nýbrž můj soukromý název akce, která se konala dne 9.9.2006. V plánu byla jízda historické mašinky T211.0689 pánů Škroba a Poupery s přípojným osobním vozem z Brna po vlárské trati do Kyjova a odtud dále do Mutěnic, kde byla naplánovaná návštěva vinného sklepa. Odjezd z brněnského hlavního nádraží byl stanoven na 9.30 hod. Vyzbrojen fotoaparátem a svačinou jsem vyrazil z domova již v předstihu, abych snad o něco nepřišel. Po příchodu na nádraží jsem si krátil dlouhou chvíli pozorováním čilého ruchu na hlavním nádraží. Ovšem půl desátá se blížila, chvíle začínala být už hodně dlouhá a hrbatá Máňa pořád nikde! S úderem 9:30 jsem již definitivně znejistil, zda se opět nejede z nádraží heršpického jako jindy?! Ale naštěstí se v té chvíli v dáli, v oblaku kouře z výfuku, objevila ona, neodolatelná, modrá, hrbatá, Máňa! Srdce nadšence zaplesalo a hned jsem se hnal k nástupišti. Lidé čekající na nádraží jen nechápavě koukali, co to dojelo na nádraží? Jedna paní dokonce chtěla jet s námi! Ovšem my jeli na vláru, ne do Žďáru nad Sázavou… Někteří z našeho osazenstva se dokonce pokoušeli zakoupit jízdenku na tuto jízdu v pokladně ČD! Jaký div, že paní za okýnkem jízdní doklad vydat nechtěla, když jsme měli v plánu jízdu po trati bez pravidelného provozu. Prodej jízdenek totiž probíhal až ve vlaku a to včetně originální barevně natištěné jízdenky! Při poslední jízdě měla Máňa připojena vůz Blm, ovšem na tuto jízdu přišlo tolik lidí, že musel být zapojen daleko větší kalibr – vůz Bmx, který jezdí s motorovými vozy 850. Příjemným překvapením také bylo, že se jednalo o vůz č.001, tedy v barvách prototypu. A tak jsme vyrazili! 20, 30 i 40 km/h…. Pomaličku jsme nabírali rychlost, kterou jiné stroje pouze přejíždí výhybky ve stanici. To bude cesta - pomyslil jsem si.“Účastníci zájezdu“ začali mocně nasávat pivo (limo už méně, dokonce zbylo) již od začátku, takže do cíle cesty jsme přijeli s prázdným sudem od piva. To ale předbíhám. První krátká zastávka byla ve Slavkově, další v Nemoticích. Ta byla již delší, protože v úseku Nemotice – Kyjov je výluka jedné traťové koleje a tak jsme museli počkat na vykřižování pravidelných vlaků. Při průjezdu trati jsme pak pozorovali čilý ruch při výměně kolejí, která tu probíhala. V Kyjově nám přidělili pilota (strojvedoucí znalý trati, který doprovází jízdu) a vyrazili jsme do úseku, kde pravidelný osobní vlak znají již jen ze vzpomínek. Také to bylo vidět na tvářích lidí, kteří nechápavě koukali co to jede. Rovněž bylo nutné dávat velký pozor při průjezdu žel. přejezdů, protože řidiči dávno odvykli, že by snad tudy mohl jet vlak… Na trati bylo znát, že její nejlepší léta jsou definitivně pryč. Rovněž stanice, kterými jsme projížděli, byly opuštěné a vypadaly velmi smutně. Do stanice Mutěnice jsme si to „přihasili“ již v 13.15. Tato malebná stanice byla pro drtivou většinu účastníků vstupní branou do ráje Jižní Moravy, kde jsou jen plné sklenky vína, burčáku a klobásy padají samy „do huby“. Proto také rychle vyrazili, sklípek byl totiž poměrně daleko od žst. Mutěnice. Pro mě tato nabídka nebyla lákavá, zůstal jsem u oře s jeho obsluhou. Byla totiž třeba odstranit snad již tradiční závada – prasklá trubička vstřiku paliva. Závada byla odstraněna s rychlostí mechaniků F1 a nyní jsme měli bezmála 3 hodiny času! Co s ním? Vydali jsme se do místní restaurace na oběd, kde jsme čas strávili v příjemném rozhovoru. Zpátky bylo domluveno, že návštěvníci sklepa nastoupí v Mutěnicích na zastávce, která byla blíže sklepu. Toto rozhodnutí se ukázalo jako velmi správné a prozíravé, protože někteří by cestu až do stanice možná nezvládli. Za zpěvu písní a cinkáni sklenek, vyzbrojeni pekelnými zbraněmi v podobě PET lahví s burčákem se nahrnuli do chudáčka vozu Bmx a konečně jsme mohli vyrazit na dalekou cestu zpět do Brna. V Kobylí, kde byla ještě zastávka pro křižování, jsem pořídil ještě pár fotek za podvečerního slunce. Další naše cesta vedla do Zaječí, kde jsme se napojili na koridor Břeclav – Brno. To budeme stát v každé stanici, abychom pustili vlak za námi, pomyslil jsem si. Ovšem jak jsem se zmýlil! Bez zastávky jsme dojeli až do Brna, na 6.nástupiště, 9. kusou kolej! Kdo ještě pamatuje, jak se branci (nebo záložáci?) vraceli z vojny, za křiku a zpěvu, zažil večer v 19.15 v Brně na hlavním nádraží něco podobného. Na účastnících bylo vidět, že se jim výlet líbil se vším všudy. U mě tomu bylo stejně, i když v mém případě v tom nehrál roli burčák ani víno. Akce se mi velmi líbila a budu se moc těšit na další. Rovněž stále platí nabídka, kdo bude mít zajímavý nápad kam zajet a místo bude přiměřeně daleko od Brna, ať neváhá a navrhne. Třeba se setkáme při další jízdě. zpět homepage 12. 9. 2006