Výlet do Bučovic
12. 4. 2008


    Zimní přestávka, ve které se nepořádá mnoho akcí a jízd, nám připadla již příliš dlouhá. A tak se naplánovalo, kam bychom mohli vzít Hrbatou Máňu provětrat. Ne moc daleko, ne moc blízko, abychom do místa příjezdu nejeli již podruhé a podobně. Po delším uvažování zvítězil návrh na Bučovice. Město je to pěkné, mají tam zámek a mnoho restaurací jistě také.

Sobotní ráno 12.4.2008 ale výletům příliš nepřálo. Dešťové přeháňky smáčely naše myšlenky na vydařený den. Ale co už? Vše je domluveno, připraveno, objednáno, tak jedeme! Vyrazili jsme z depa Dolní jako obvykle a přes odstavné nádraží "B" jsme se prokousávali směrem k brněnskému hlavnímu nádraží. Něco bylo ale divné. Prý chodí do ČD centra na hlavním zástupy lidí a ptají se, od kterého nástupiště ta Máňa jede? A my máme malý vagónek! Však se uvidí. Na hlavní nádraží jsme se prokousali ke 3. nástupišti. Z podchodu se vyvalily skupinky cestujících a neomylně se hrnuly k nám. My členové spolku jsme se naivně domnívali, že si ve voze zabereme zadní představek a budeme mít separé. Chyba! Byli jsme rádi, že jsme se do vozu vešli a zavřeli za sebou dveře! A tak jsme vyrazili.

"Dáme si pivo, ne? Bečka tu je, jen ji narazit." Jasně, vrhli jsme se do narážení. Ale co to je? Hlavice nejde nasunout na hrdlo bečky. Po přemlouvání ve dvou lidech se to povedlo. Zvítězili jsme nad hmotou. Ale ne nadlouho… I po naražení z kohoutku nic neteklo! Tak to je neštěstí. "Máte špatnou hlavu" ozývalo se z oddílu. Tak nic, pivo nebude. O to víc se účastníci těšili do Bučovic, aby zchladili žízeň v některé z místních hospod. Jinak ale ve voze panovala příjemná nálada. Hrálo se i na kytaru a zpívalo, děti dostaly do památníčků razítko mašinky Máni a zanedlouho jsme se již ocitli na bučovickém nádraží. Někteří se divili, že jsme již na místě, jiní byli rádi, že mohou vystoupit po jízdě strávené ve stoje.

V Bučovicích následovalo obvyklé provozní ošetření, zjišťování případných závad (žádná nebyla) a také oběd v nedaleké hospůdce u železničního přejezdu na slavkovském zhlaví bučovického nádraží. Po obědě jsme šli zpátky k mašince, udělat pár fotek - ať už samostatných nebo ve společnosti strojů pravidelného provozu - krokodýla, brejlovce či kvatra. Při objíždění vagónku byla mašinka Máňa ostře sledována houfem objektivů fotoaparátů a kamer. Není často k vidění samotná.

O půl čtvrté jsme se vydali na zpáteční cestu do Brna. Předtím ale musela proběhnout ještě tradiční skupinová fotka. Účast byla tentokrát opravdu hojná a věk účastníků rozmanitý: od jednoročního dítěte až po mojí 83-letou babičku.

Naše první jarní jízda se vydařila nad očekávání. Někdo byl možná zklamaný že nebylo pivo, někomu vadilo že si po cestě nesedl. Náš "alegorický vlak" ale nemá možnost zvyšovat kapacitu podle přání. Z toho plyne ponaučení pro příště: Raději si své místo v našem vlaku včas rezervujte, na sedadle najdete při nastupování svoji jmenovku. Rádi Vás někdy příště zase přivítáme.


zpět

homepage
18. 4. 2008