Reportáž z výletu na Posázavský Pacifik 8.6. 2008     Náš výlet nezačíná jako obvykle v depu Brno-dolní, ale netradičně na stanici v Praze Bráníku. Nemusím nikam jezdit, jsem rovnou na místě. Jakto? Včera jsme přijeli z Peček a zde jsme spali ve voze. Tedy spali, jak kdo. Já moc ne. Po nedalekém mostě Inteligence se celou noc proháněly nákladní vlaky a zde v Bráníku už od rána jezdí osobáčky na legendární výletní trať v Posázaví, zvanou Posázavský Pacifik. Kraj trampů, nádražních hospůdek a nádherné přírody. Každý z Vás již určitě slyšet o vozech "dobytčácích", které zde jezdily, anebo aspoň o patrových vozech, tažených brumlající zamračenou. A tudy pojedeme i my, s naším věrným "Dlouhým kulatým". Po nezbytné ranní hygieně na místních veřejných záchodcích jsme ještě vyměnili olejový filtr a dotáhli včera vyměněné klínové řemeny. Tlak oleje se spravil, řemeny nekloužou a od této chvíle je náš krokodýl již úplný miláček, vůbec nezlobí. Před půl devátou, kdy je plánovaný odjezd, se začali trousit účastníci dnešního výletu. Máme namířeno do Jílového u Prahy a do Mníšku pod Brdy. Setkáme se opět s našimi přáteli z klubu Posázavský Pacifik. Jsme všichni? Ano? Tak můžeme vyrazit. Propleteme se ještě Prahou, naštěstí se nás netýkají silnice, semafory, kolony. První zastávka, kde budeme křižovat, je v Davli. To je malebná stanička, krásně udržovaná. Navštěvujeme nedaleký most, kde se koncem šedesátých let natáčel slavný válečný film o mostu u Remagenu. Ve stanici si kupuji kreslené pohlednice a jak se později dozvídám, výpravčí, který mi je prodával, je přímo jejich autorem. Na stanici se mi líbí, že zde nejsou vysoké lampy, které často hyzdí fotku. Po vykřižování s regionovou pokračujeme směr Vrané nad Vltavou. Za touto stanici je pak výhybna, kde se trať rozděluje na dva směry. My pokračujeme směrem na Čerčany. Začínáme stoupat do skal a napravo se již začíná rýsovat typický pohled na údolí řeky s chatkami a skalami. U viaduktu Žampach na nás čekají fotografové. Musím uznat, že je to krásné místo. Přijíždíme do Jílového u Prahy, což je další malebná stanička na této trati. Zde budeme mít delší pauzu. Přijímáme pozvání do bistrovozu na párek a pivo. Tento vůz se nám začíná čím dál víc líbit. Je pěkně opravený a zařízený, prodávají se zde studené nápoje, teplé párky a propagační předměty. Mít tak takový vůz taky… Blíží se čas odjezdu a tak objíždíme bistrovůz. Také zde probíhá křižování vlaků. Potkáváme zamračenou s patrovými vozy a lachtana s přípojňáky. Ještě pár fotek na památku a jedeme zpět. Musíme do Vraného, abychom mohli najet na druhou trať pacifiku. Předtím se ještě koná fotozastávka na viaduktu Žampach. Krokodýl dělá opakovaný nájezd na viadukt, my stojíme na stráni a závěrky fotoaparátů zuřivě cvakají. Zde to tedy opravdu stojí za to! Vrané nad Vltavou nás vítá dnes již podruhé. Opět je nutné objet vůz a napojit se z druhé strany. Vyjíždíme z Vraného a pokračujeme směrem na Dobříš. V Měchenicích máme delší zastávku a tak doplňujeme vodu do chladícího okruhu. Stále se mi do úst dere známá písnička od Ivana Mládka… Budu se již poněkolikáté opakovat, ale ani zdejší stanička není výjimkou a je krásně upravená, čistá a s květinami před okny. Pokračujeme v cestě. Nabízím pohlednice našim cestujícím, kterým se cesta líbí. Naši přátelé z PP nám chválí krokodýla, jaké je s ním pohodlné svezení. To nás opravdu těší. Přijíždíme do Mníšku pod Brdy. Zde máme delší pauzu, kterou využíváme na oběd v nedaleké restauraci, abychom měli pořádné jídlo, protože poslední dva dny se stravujeme jak se dá. Maso po čínsku, řízek, svíčková a smažený sýr, zní objednávka od našeho stolu. Jídlo je dobré, mezi sousty hodnotíme akci a pochvalujeme si organizaci. Zdá se nám, že sotva jsme se posadili, už musíme zase jít, za chvíli máme odjezd a bez nás se nikam nejede. Bylo to zde krátké, ale fajn. Nashledanou, Mníšku pod Brdy. Cestou zpět se s Peťou usazujeme v oddílu pro cestující a libujeme si v jízdě naším dlouhým kulatým, který se kolíbavou jízdou pohupuje směrem domů. Domů? To ještě ne. Má zde v okolí Prahy jet ještě další dvě akce a tak se domlouváme, že zůstane na vlečce EŽ v Modřanech. My pojedeme domů do Brna vlakem. Sem jsme jeli svým vlastním, zpět pojedeme normálním. Přijíždíme zpět do Bráníka, odkud jsme ráno odjížděli. Rychle si sbalit své věci, za chvíli jede vlak do Vršovic a dál směr hlavní nádraží. Předáváme krokodýla našim přátelům z PP, loučíme se a děkujeme. Bylo to celé opravdu pěkné a příjemné. U nástupiště zastavuje zamračená a my se usazujeme ve spodním patře vozu. Míříme do Holešovic, odkud pojedeme Pendolinem do Brna. Sice se nám příliš nechce platit vysoké jízdné, ale tento vlak je rychlý a pohodlný, tak se jednou za čas můžeme odměnit a dopřát si ten luxus. Dostávám místenku, vůz č. 7, sedadlo 93. Kluci sedí o trochu dál, tak za nimi chvílemi jdu na "pokec". Jinak si ale užívám jízdu a odpočívám. Byla to celkem slušná masáž. Docela se těším domů. Cestou se dozvídáme, že v Brně na hlavním nádraží se srazily vlaky a možná bude problém se dostat přes zácpu, která se před místem nehody vytvořila. Teď se hodí, že jedeme vlakem kategorie SC, protože ty mají nejvyšší prioritu a ostatní vlaky je musí pouštět. Takže čekáme pouze chvíli a konečně se dostáváme do Brna. Sláva. Musím se přiznat, že jsem rád zase zpátky u nás v Brně. Loučíme se a rozcházíme se, jdeme domů, už toho bylo dost. Strávili jsme víkend ve vlaku. Fotogalerie z této akce je zde zpět homepage