Reportáž z akce Jede, jede mašinka Pečky 2008 7. 6. 2008     Přijdu domů z práce, umyju ruce, zapnu počítač a icq a hned na mě bliká zpráva, zanechaná v icq naslepo. Kdo píše? Ruda. Co se stalo? Čtu, hltám řádky. V sobotu 7.6. odjíždí krokodýl do Peček, aby zde jezdil na akci Jede, jede mašinka 2008! Bomba! Pořádajícímu spolku Posázavský Pacifik se nepovedlo včas opravit Hektora T435.0108, a tak náš "dlouhej kulatej" bude zaskakovat za něj. Odjezd v sobotu v noci ve 3:00 hod. směr Kolín. Píp, píp, PÍÍP, … NO JO! Vždyť už vstávám! Displej telefonu ukazuje 2:00 v noci a já přemýšlím o diagnóze stavu, zda jsem ještě nadšenec nebo již pacient. Všechny věci mám pečlivě nachystané a že jich je hodně. Potichu se vykrádám z domu, abych ostatní nevzbudil a jedu do depa. Zde se scházím s Rudou, malým Rudou, Jirkou a Peťou. To jsme my, posádka krokodýla pro následující dva dny. Jak se ukáže, perné dva dny. Ale nepředbíhejme. Startujeme. Držím zelené tlačítko a promazávací čerpadlo se ozývá svým protivným zvukem do ticha noci. Motor naskakuje ale nechce držet otáčky! Co se děje?! Vždyť ještě včera běhal tak dobře. Po nějaké době přemlouvání se ale otáčky již drží. Najíždíme k seřaďovacímu návěstidlu a očekáváme bílou. Bílá! Můžeme posunovat. Z depa Brno-dolní odjíždíme přesně podle rozpisu, ve 3:05. Cesta je zvláštní, je docela teplo a tak máme otevřená okénka. Vyčištěný reflektor prořezává noční tmu a několik párů očí hledí do dáli, aby případně upozornilo strojvedoucího na překážku na trati apod. Krokodýl si přede na druhý stupeň a rychloměr cvaká 70-80km/h. Ještě je tma a my přijíždíme do České Třebové. Je právě 4:15 a zastavujeme u nástupiště z dopravních důvodů. Z domečku na nástupišti vybíhá oranžový panáček s foťákem a stativem a vrhá se fotit náš stroj. Dobrý nápad. Po krátké pauze v Třebové pokračujeme dál směrem na Pardubice. Přejíždíme po známé estakádě, kudy expresy a rychlíky uhánějí stošedesátikilometrovou rychlostí. Pomalu se objevuje sluníčko a teplota okolního prostředí se s nadcházejícím ránem snižuje. Zavíráme všechna okénka a už přicházíme na důvod, proč naši bratři nacpali okolo stropních panelů na stanovišti ty proužky novinového papíru. Aby jim tam moc netáhlo! 5:00 projíždíme přes Pardubice hlavní nádraží. Do Kolína je to již kousek. Zdá se, že doháníme nějaký nákladní vlak, protože návěst volno naskakuje čím dál blíž před námi. Blíží se Kolín - dílny a my skutečně v dáli před sebou vidíme koncovky nákladního vlaku. Po chvíli stání na vjezdu přijíždíme do Kolína, přesně načas, v 5:39 zastavujeme motor. Sluníčko má již trochu sílu a tak pořizujeme první fotku a kontrolujeme vůz. Za tuto cestu si krokodýl vzal asi 120 litrů nafty. Hodně? Ne, docela dobrý výsledek. Máme čas až do půl deváté, tak snídáme, fotíme, tlacháme. Hůůů, hůů, ozývá se nevšední houkání. Z dálky přijíždí malý červený motoráček, Hurvínek. S ním pojedeme do Peček. No jo, vždyť už je čtvrt na devět, za čtvrthodinu máme odjezd. Přistavujeme k nástupišti a svěšujeme se s Hurvínkem. Cesta do Peček je bez problémů, nabízím ve voze pohlednice našeho klubu, společně s razítkem. Ve služebním oddíle mě zaujal mírný zápach, jakoby spálená guma. Nevěnuji tomu ale příliš pozornosti, vůz se stále "zabíhá" po dlouhé pauze. Přijíždíme do Peček, je tu již spousta dětí a fotografů. Náš vůz, kterému občas přezdíváme "Ten dlouhej kulatej" je zde poměrně exotický, protože vozy tohoto typu v Čechách nejezdí. Náhle se ze služebního oddílu ozve skřípání a pískot. "Zhasni motor, rychle!" křičí Ruda. Co se stalo??? Klínové řemeny náhonu dynamostartéru se povolily a několik z nich je poškozených. Tak to je problém. S tím se nedá jet, motorák nebude nabíjet a co hůř, kompresor nebude vyrábět tlakový vzduch, protože je poháněn také od dynamostartéru. Ohlašujeme našim přátelům z Posázavského Pacifiku, že tuhle jízdu nemůžeme pro závadu jet. Narychlo se odpojuje Hurvínek, pojede sám. Ale co teď? Sháněli jste někdy součástku do lokomotivy v sobotu dopoledne v cizím kraji? Klínové řemeny 12,5 x 1800? Já už ano. Naštěstí stále existují dobří lidé. Jeden z členů Posázavského Pacifiku se nabídl, že zde má auto a že se pokusí součástky sehnat. Sedám s ním do jeho vozu a jedeme. Celou anabázi popisovat nebudu, nicméně na poslední pokus se podařilo vytáhnout z domova vedoucího skladu náhradních dílu na nákladní automobily a traktory, dovézt ho do skladu a šest kusů řemenů požadovaných rozměrů získat. Pospíchám po nástupišti s řemeny v rukou, je toho slušná kopa. Předávám je okamžitě Peťovi, který je náležitě umouněný od ležení pod vozem a demontáže poškozených řemenů. Montáž nových řemenů je dílem okamžiku. Startujeme! Sláva! Povedlo se. Takže další jízdu jedeme podle plánu. Na hák dostáváme vůz Balmbistro. Nasazujeme "kurs" Plaňany, Bošice. Kraj je to pro nás neznámý, ale krásný. V Plaňanech se křižujeme s osmsetdesítkou co zde pravidelně obrušuje koleje. Stanice Bošice má pro náš zvláštní význam. Náš spolek se stará o malou motorovou lokomotivu T211.0689 a právě takový typ jsem našel na fotografii v knize "Pod značkou ČKD" s přípojným vozem Blm stát právě ve zmiňovaných Bošicích. Tedy přesně souprava, jakou provozujeme při našich toulkách. To je písek do očí těm, kteří mají z naší soupravy legraci a tvrdí, že není historicky korektní. Dále pokračujeme do Kouřimi. Zde trať končí. Takže musíme sunout zpět do Bošic, protože náš krokodýl se nevejde do šturcu za výhybku. Zpátky v Bošicích čekáme na "Bulíka" 464.101, ke kterému se máme připojit na konec. Dostáváme zprávu, že Bulík má problémy vyjet po zarostlých kolejích, kola jdou do skluzu a nemohou se hnout. Takže čekáme. Čekání si zpříjemňujeme v Balmbistru nealkoholickým pivem, nákupem pohlednic a také focením naší soupravy. Zpáteční cestu konáme na zádi historické soupravy s bulíkem. To máme ale již solidní zpoždění oproti plánu. A to máme ještě jet na okruh VÚŽ Cerhenice. Vyrážíme do Velimi a zase tedy jedeme na závěsu páry. Po železničním zkušebním okruhu konáme jeden okruh a prohlížíme si z okna soupravy, které se zde zkouší. Je to nějaký nový typ Pendolina a francouzské AGV. Zpět v Pečkách se odpojuje pára a my máme jet ještě poslední večerní obrat do Kouřimi. Předtím ale krokodýl dostane nášup nafty. U kolejí zastavuje cisternová Avia, řidič natahuje hadici a její pistoli zasunuje do hrdla nádrže krokodýla. Je to příjemné vidět, jak paliva v nádrži utěšeně přibývá. Poslední večerní obrat do Kouřimi a Zásmuk je již mírně dekadentní. Osazenstvo vlaku se zdatně posiluje pivem v balmbistru a v našem voze je také již pěkně veselo. Nabízím pohlednice a snažím se o naše cestující starat co nejlépe. Pomalu přichází ke slovu únava, ale sám jsem překvapený, že se stále tak držím. Přeci jen jsem na nohou od dvou hodin od rána. Končíme v Pečkách ve 21:30. Končíme? Možná tak veřejný provoz pro dnešní den. Jenže se musíme přesunout do Prahy Bráníka, odkud pojedeme zítra další jízdu na známou trať Praha - Čerčany (Dobříš). Uháníme tmou ku Praze. Ve voze je zhasnuto a my si povídáme. Prahou se povedlo projet poměrně dobře, i když někteří dispečeři asi na pracovišti spali, protože jsme si na jednom místě pěkně postáli bez zjevných příčin. Do Bráníka přijíždíme ve 23:30, zajišťujeme vůz proti ujetí, zamykáme dveře a okamžitě uleháme. Zítra nás čeká pokračování. Ve vlaku jsem ještě nespal. Vše je jednou poprvé… Fotogalerie z této akce je zde zpět homepage